Tlouci
Tlouci. Mkl. Etym 349. a., Šrc. 141. T. v dialektech (časov). Vz List. fil. 1892. 117. — abs. Hřeší, jak by hromy tlúkly. Slov. Rr. MBš. — čím (oč jak). Býk ohonem svým vztekle kolem sebe tluče. Vrch. Lev ocasem o zem tloukl. Us. Pdl. — kam. Smrť již tluče (klepe) na dvéře. Tkč. — kde. Tluče se tu už týden (zdr- žuje se). Brt. D. 278. Krev jala se jí ve všech žilách t. živěji. Osv. I. 380. Často poctivé srdce pod ošumělým kabátem tluče. Pdl. Slavík při Dunaji tluče. Hdk. —komu proč. Srdce mi rozkoší tluče, Us. Pdl., obavou. Osv. I. 379. — jak. Srdce mé po- čalo silněji tlouci. Hrts. — se kam. Bůh k netlučícím sám se tluče. Kom. Lab. 119. 504