UzdravitiUz
draviti, il, en, ení; uz
dravovati = z
dravým učiniti, gesund machen, heilen; se = z
draví nabyti, gesund werden. Jg. — abs. Ale rci jediným slovem, a ihned bude uz
draveno dietě mé. Pass. 4. Však deset uz
draveni jsú a devět kde jsú. (Luk. 17. 17. ). ? Hus II. 340. Lékař léčí, Bůh uz
dra- vuje. Koll. — co, koho: nemoc, V., ne- mocného. D. Víra tvá tě uz
dravila. Šm. Já jich (=je) budu uz
dravovať, chromym brla odhazovať, nevidomým zrak navracať. Sš. Ps. 42. Jehožto (Ezechiáše) nikto uz
draviti nemožieše. Pass. Aby on koho mohl u. BR. II. 35. b. Sv. Petr uz
draviv chromého tak narozeného. Ib. 400. Dnů zlámaného u-vil; slepé u., ovce u., nemocného, neduh u. Hus II. 42., 125., 166., 215., 320. (Tč. ). — (koho) nač: na ránu, V., na dnu. Lk. Dotýká se rozličnosti neduhů, na něž uz
dravoval. BR. II. 215. — koho od čeho. U-vil jest Na- mana od malomocenstvie; Viera tvá tě u-la na těle od malomocenstvie a na duši od hřiecha; Ženu od nemoci krvotoké u-vil. Hus I. 399., II. 159., 344., 402. (Tč. ). U. ně- koho ot nežitu, Br., ode dny. Lk., Jád. — proč. Jehož byl u-vil od malomocenstvie rozkázáním sv. proroka Elizea. Hus I. 343. Aj toť skrze svú vieru uz
dravena jest. Pass. 43. — koho čím. Ta mě nemocného svou sladkou řečí u-la. Us. Mnoho nemoc- ných svou modlitbou u-vil. Ddk. III. 148. Aniž móž kto kromě Boha svú mocí u. slo- vem na těle i na duši; On když ráčí a kohož ráčí, uz
dravuje svú mocí. Hus II. 378. — koho kde (na čem, v čem). Viera tvá tě u-la na duši; O němž slyšíme, že i na duši jest uz
draven i na těle. Hus I. 29., II. 85. Kristus i ve vzdálenosti uz
dravoval. Sš. Sk. 58. U. někoho v nemocnici. — jak. Aby uz
draven nemohl býti od paty nohy až do vrchu tvého. Hus I. 56. Petr ve spolku s Janem uz
dravuje člověka od na- rození chromého. Sš. Sk. 35. — se. Nechť již zase se uz
dravím. Ddk. III. 183. — kdy kde. Při rybníku Bethezdě v sobotu Pán uz
dravuje člověka po 38 let chorého; Na mé se hněváte, že všeho člověka u-vil sem v neděli; V tu hodinu u-vil jest mnohé od neduhóv a od ran. Hus I. 80., I. 137.. II. 15. — čeho, šp. m.: co. Vz Slov. I. 391. U-vil slepých, šp. m.: slepé. Brt. Že přišel uz
dra- vovati skroušených srdcem. BR. II. 215. a. (Zde gt., že by mělo býti supinum s genit.: uz
dravovat skroušených). — koho čeho. Uz
dravil jsi nedostatkóv duši mú. Ps. ms. U-vil ho malomocenstvie jeho. Bj. — koho, se po čem. Po tom líku se uz
dravil. Us. — z čeho: ze zámutkův. Ps. ms. — se na čem: na bažantu, na okurkách. Us. Zb.