VandrovatiVan
drovati, z něm. wandern = putovati, cestou pracovati, jako řemeslník putovati, jíti na zkušenou, do světa jíti, na cesty jíti, přes pole pracovati (V. ), přes pole choditi, wandern, reisen. Jg. — abs. Van
druj, Vác- lavku, van
druj preč, dám ti na cestu ostrý meč; Pastevnice van
drovala a vás smutné samy zanechala; A když sobě odpočali, přece van
drovat museli; Van
droval bych, nevím kady, zarůstly mně cesty všady. Sš. P. 91., 134.. 138., 515. — kam. A Vác- lavek se rozhněval, do Holešova van
droval; Van
drovali tři pěkní mládenci, van
drovali v cizí kraj; Šaty svazovala a pryč van
dro- vala za židem, za židáčkem, za židem. Sš. P. 91., 141., 662. (Tč, ). — kam proč. Já van
druju na parádu krejčímu do rukávu. Er. P. 392. — odkud: ze země. V. Van
droval mladzěněc od svych rodziči preč, od svoji matery mezi cuze ludzi; V-val jest člověk hřišny z toho světa zarmuceny. Sš. P. 12., 46. (Tč. ) — kudy: po světě. V. Povan
drn- jeme přes hory, doly. Er. P. 103. V-li přes polečko, nadešli tam dzicjatečko; V-la do- linú až na lúčku zelenú; Byl bych ťa naučil světem v. Sš. P. 37., 171., 794. (Tč. ). — jak. Pěšky v. V. Pozůstalý syn po řemesle van-
drující. 1620. — kdy. O sv. Martin van
druje chasa (mění službu). Us. — s kým. Rk. Van
druj s námi v cizí kraj. Sš. P. 141.