Veřeje
Veřeje, e, f. od vr v zavříti, Gb. Hl. 146. Bž. 45.; vr = točiti. Bž. 226. Veřeje, křídlo u dveří, der Thor-, Thürflügel. V. mosazné vrzaly na stežejích zazerzavělých. Sych. — V. = sloupy, postranice u dveří, na kterýchpřivěšeny jsou dvéře, der Thürstock, diePfoste, Thürpfoste. U kostelních dveří ve-řeje vyrazil. Štelc. Vyvrátil obě bráně is veřejemi (postes). BO. Jichžto v. krví po-mazány byly. V. — Br., Jel., J. tr. — V.svrchní = podvoj, die obere Thürpfoste. — V. = vůbec tolik co dvéře, die Thür, dasThor. Spatřuji vlasť nebeskou, k jejímž ve-řejím mne již přivedl vůdce můj. Kom. Oddesk zemských má komorníka vzieti a po-slati k veřejím toho, ktož to dědictví KMtípryč dané a provolané drží a komorník máto témuž držiteli oznámiti, že jest provoláno.Vš. Jir. 24. Vz více v Gl. 359. Když ko-morník od úřadu zemského vedlé práva análezu k veřejiem jede, má dáno býti odtoho 17 grošův. Vš. Jir. 400. Dání vědětik veřejiem. Vš. Jir. 24. Vz Veřeji, Komorník.V. u Římanův a Řeků, vz Vlšk. 77. 187. — V. = čep, na němž se dvéře otvírají, stěžeje, cardines, die Spill. Bibl., Ros.