Věřitel
Věřitel, e, m., pl. — lé. V. = kdo komu co půjčil, der Gläubiger, Kreditor, Schuld- herr. Václ. XIII. V-le spokojiti, v-lům dosti učiniti. V. Kdo nad hlavní summu úroky vytahuje, není v., ale lichevník. Kom. V-lům práv býti. Sych. V-lé u velikém počtu se hlásí. Kram. Uvozovati v-le do statku dluž- níkova. Har. V. zástavní, na zástavu, der Pfandgläubiger, D., J. tr., konkursní, Kon- kursgläubiger. J. tr. Od dlužníka v. pustil. Pr. měst. V. má prve hleděti k osobě dluž- níkově nežli k statku jeho; V. pustě od osoby k statku hleděti nemůže; V., co sobě v statku dlužníka svého zvolí, vezme. Pr. Práva v-lů prostých jdou za právem v-lů knihovních. J. tr. V-le zaplatiti; s v-lem se smluviti; summa na v-le spočtená. Nz. Jak se měli věřitelé a rukojmové zachovati, nepostačoval-li jim statek dlužníkův. Vz Zř. zem. Jir. E. 12., F. 18. Spokoj v-le, neboj se žaláře. Vz Spravedlnosť. Lb. Dle řím- ského práva v-li volno bylo dlužníka jemu přiřknutého po vypršení jisté doby buď za- biti buď prodati. Ddk. IV. 234. Mám drahně v-lů svých pokojiti o sv. Václavě. Žer. 333. Frejunk jarmarkový nedává tej svobody, aby dlužníci v-lóm neplatili; V-lé do ce- chuov mají rukojmie za své peníze; V-lé zvěděvše o její smrti dávali na statek té ženy a jejieho muže každý zvlášť opovědné. NB. Tč. 88., 131., 216.