VěsitiVěsiti, il, sen a šen, ení; věšeti, 3. os. pl. -šejí, věšej, V., el, en, ení = činiti, aby viselo, hängen, aufhängen. — co, koho: uši, hlavu, hubu, Us., křídla. Sych. Kat lidi věší a rdousí. V. V. loupežníky. Kom. Věšeti prádlo, zloděje. Us. Šd. Je tu kúřu (kouře), že može pantoky věšat. Mor. Brt. Věší nos = hněvá se. Us. Kšá. Hneď sa urobily prípravy, že ho pôjdú věšat. Dbš. Sl. pov. I. 197. Mnoho práti, málo věšeti (o tlachalovi, který mnoho mluví a málo koná). Prov. Má veľa prať a málo vešať. Mt. S. I. 122. Dyž němožetě dělati, jditě se do lesa věšati. Sš. P. 118. Malé zloděje vě- šejí, velké pouštějí. Prov. — kde (na čem): na kříži. V. Já bych jich věšela na hed- vábnej šňoře, na hedvábnej šňoře v císař- skej komoře. Sš. P. 88. A zůstal tež po ni klineček, na kerem věšala věneček. Ib. 450. (Tč. ). Maso vysoko přede mnou věsíš. Rd. zv. — za co. Mateře za prsy věšeli. Vrat. — co, se komu kam. Prádlo na provazy. Us. Maso do komína věšeti. Us. Šp. V. se někomu na hrdlo. V. V tem břeclavském poli šibeničky, budú na né věšat sestřičky. Brt. P. 51.
Druhý věší jim ne bez posměchu na nos listy ty a zápisy, jimiž Vendy vy- tvírali z cechů. Koll. 1. 315. Prádlo na půdu, na žerď v. Us. Tč. Věšá se vám na vůz! Us. Šd. Nevěšejte mne na duby, ob- jedli by mě holubi. Sš. P. 91. Hlavu k zemi v. Us. Dch. — proč. Věšeli je pro krádeže. Us. Ti kradú také přemnoho, avšak jich nevěšie z toho. Hr. rk. 331. — se komu jak. Ostýchavosť se jí olovem věšela na paty. Šml. Vz V. co kam.
