1. Veš
1. Veš. Voš darmo kašle; Vošky obuchom treť; Voš na třetí deň stará — mať; Voš svojská menej kúše; Voš ťa mrzí? kožuch do ohňa! Voš žobrácka horšie kúše. Slov. Zát. Př. 376a. Od spodku sa derie a od vrchu ho vši žerú (o skrčeném). Mus. slov. III. 12. Vaše milosť! máte na pleci voš; a ak sa hneváte, aj na druhom máte. Ib. 36 Staví se jako v. na strupě (o pyšném); Drží se ho jako veš kožichu. Hoř. 118., 119. Cpe se tam jako veš do strupa. Mus. ol. 1898. 102.