VeverVever, a, m., veverka, veveřička, ve- veřinka, y, veveřice, e, f., sciurus, das Eichhörnchen. Veveřátko, a, n. Fever, Ros., veveřice, veverka, V., veverek, Smil v. 1440. Dříve také: popelice. Bdl. Obr. 63. V. křepká. Rd. zv. V. obecná, s. vulgaris; čtverožíhá, qua
drivittatus; veloocasá, magnicaudatus; uzdatá, capistratus; popelavá, cinereus; horní, alpinus; černožíhaná, nigrovittatus; útlá, tenuis; dlouhořepá, macrurus; největší, maximus; madagaskarská, madagascarensis; dvojbarevná, bicolor; kokosník, s. Plantani; palemník, s. palmarum; dvojžíhaná, bivitta- tus; výtečná, insignis; brasilská, aestuans; malá, pusillus; běložíhaná, albovittatus; ště- tinatá, setosus; rusá, flavus, Ssav., bělouchá, nejmenší. S. N. V. žlutohnědá. Holub I. 175. V. sibiřská. KP. III. 351. Cf. Frč. 338., Schd. II. 411. V. díry sobě dělá. Kom. Jako v. vylezl, vy
drápal se na strom (rychle). Us. V. jest černá nebo hnědá atd., pod břichem bílá. Klda. I. 16. Dyž sem já byl malým veveřátkem, přeskočil sem tři jedlice řádkem a včilej, jak sem už staré veveřisko, nemožu doskočit z buku na jedlisko. Čes. mor. ps. 268. Súsedé jim snosie veveřice a jiné věci k snědku. Pč. 35.