Věziti
Věziti, il, en, ení; vězeti, el, en, ení = činiti, aby vázl, vězel, držeti ve vazbě, ve vězení, v zajetí, festhalten, gefangen halten, im Arrest halten, zurückhalten. Cf. Vězati. — abs. Proti tomu Tuček mluví, že jeho Kuna v některý čas byl za pana N... za- ručil a dlúho vězel ( = ve vazbě byl, war in Haft). NB. Tč. 28. Ale lidé moji i dnes vždy vezie (= jsou ve vazbě) a těžkú vazbú je připravují. Arch. II. 25. V mírné zemi byl jsem jat a k tomu pobrali mi koně i peníze a vězel jsem. Půh. II. 313. — koho (oč). Kdě Kruvoj vězí Vojmír (akkus. )i jeho lepú dceř. Rkk. 18. Také že vězel (= věznil) německé lidi chtěje na nich penieze mieti. Pč. 25. Kteříž je vězili. V., Br. Má jej staviti a jej držeti a věziti, až se tomu dosti stane za jeho škody. O. z D. Jest nám z Uher dáno věděti, že (císařovnu) Její milosť tvrdě vězí. Arch. I. 5., Pal. Dj. III. 3. 279. Král osvědčoval se, že vězil svého úřadníka ne- věrného. Pal. Dj. IV. 2. 225. Vězel mě jest o to, že sem mlýna odevzdati nechtěl. NB. Tč. 66. Vězil jej nemaje k němu žádné viny. Půh. II. 562. — koho jak. Král strýce svého vězal pod glejtem. V. Jakož praví, že se jemu mocí vězí, toho nemá jinak zpra- vovati. Půh. II. 455. — jak dlouho. Již ho 10 neděl vězí. Ros. — koho kde jak: v kládě, v půtech, Brikc, ptáka v kleci, Jg. (Lom., Mus. ), na zámku do své vůle. Apol. Vězil mě na svém hradě. Půh. II. 440. V-ti někoho v žaláři. Št. N. 239. Dal zjímati mnoho měšťanů a věziti je na radnici. Pal. Dj. V. 1. 201. (Šd). Mohl-li Vladislav kní- žete Otíka na Křivoklátě věziti. Ddk. II. 437. — se s kým = věziti koho, gefangen halten. Zapovídáme, aby žádný lidi bráti a s nimi se vězeti nesměl. Arch. IV. 36. Če- chové se s králem Václavem jímali a vězeli. V. A s nimi se vězeli. Skl. II. 392. — Ros.