Dbáti
Dbáti. Mkl. Etym. 53. — abs. A já přece nedbám, ať si pláče, jak chce. Sš. P. 203. Dy sem ći kupil, to si nědbala, dy sem ći nekupil, to si plakala. Ib. 597. Kdo dbá, nemá; kde nedbá má (Hádanka. Nečistota v domě). Us. Brt. — čeho. O. z D. D. spra- vedlnosti, Šbm. S. II. 285. Zde právě toho nedbají, čeho by měli. Us. Vk. Já svého koně hlasu málo dbám, jen když Marjánku při svém boku mám. Sš. P. 128. Darius netbal i jedněch vojen. Výb. I. 143. Smutku netbám. Exc. 15. stol. Avšak toho málo tbáme. 15. stol. Netbal kratochvíle; Tbal tebe. Hr. ruk. 7., 91. Ta krásy nic netbala. Leg. Mnč. R. 26. Málo tbají ti radosti nebeské; A bo- jovníci cti jeho málo tbají; Těch věcí ne- máme tbáti. Hus I. 131., 163., 333. Toho světa málo tbal. Pass. mus. 329. T. snů. Št. N. 182. Cf. Brt. S. 3. vyd. 43. — oč. Dbáti o čistotu, o pořádek. Mus. 1880. 462. Tělo, tělo, cos dělalo, o duši si nic nedbalo. Sš. P. 16. Co ve své moci máme, o to málo dbáme. Lpř. Nedbám věru o nikoho. Hdk. C 51. Dbáte-li o věc opravdové. Kom. O spa- sení vašich duší dbáte. Živ. otc. 49. a. Cf. Brt. S. 3. v. 43. O města Kristova nedbají, když lotři je zlezú. Hus I. 458. — o čem. Však pil, netbaje o něm. Výb. II. 4. O svém mistře nic netbáš. Mast. v. 81. Netbaje o něm. LAp. O něm (břiše) viec tbají než o duši i o Boze. Des., Hr. ruk. 271. Kromě žeť o svém jazyce velmi tbajú; Mužie o tom málo tbáchu; O zbožiu nic netbajú; O jich radě (čáp) počě netbati; O vězních ni o ko- řistiti tbáchu. Dal. 4., 29., 33., 95., 112. Ne- tbajíce o svej duši kázanie přestupují. Výb. I. 233., Hr. ruk. 269. O nich velmi málo tbají; Netbají o krásném loži, jdú k biedni- ciem na rohoži. Hr. ruk. 281., 353. Když dbajú o múdrosti; Ni o něm juž dbají svoji. Alx. V. v. 241., 1785. (HP. 6., 43.). Ni o čsti ni o bozě tbajúce. Alx. BM. j. a. — nač. Na to nic nedbejme, jen se přece chtějme. Er. P. 282. D. na někoho, Sá., na sluhu. 1410. Kakoť on dbáše na to. Dal. 130. Čo vy, mamko, na to dbáte, keď vy sama muža máte. Ht. Sl. ml. 185. Nic netbal na světskú chválu. Anth. I. 50. 10. Na řeči nic nědbaj, ene mě ty kochaj. Sš. P. 387. Nic na to nedbejte. BR. II. 21. b. Že netbáš na tvorcě svého; Když ty nechceš na své d. Dal. 40., 110. Snad by na mne lépe tbal; Ctné panie, na to vy nic netbajte. Mast. v. 399., 431. Oni na to nic netbají. Exc. 15. stol. (List. filolog. XI. 294.). D. na svú čistotu, na česť. Smil v. 1122., 1845. Na hřiech ani hanbu tbaje. Ib. v. 1129. (v. 74., 940.). Svú zlú myslí tbají viece, než na Buoh, na svú hospodu. Hr. ruk. 269. Němci na tu řeč nic netbali. Hrad. 26. a. A on na to počě tbáti. Hrad. 142. a. Co jest člověk, že tbáš na něho? Ž. wit. 143. 3. Ňetbaj nice na to. Jid. 109. Jáz na ty ne- chci d. Alx. HP. 2. Netbaje na své rány. Alx. V. v. 2129. (HP. 51.). Ktož netbá na malé věci, pomalu spadne; Na křivú přísahu nic netbají; Aj čaká a my na jeho shovievánie netbáme!; Na Ježíše málo tbají; Svatí ne- maií na to t.; Ti na duchovnie (věci) měné tbají. Hus I. 108., 429., II. 124., 323., 384., III. 76. Málo na Buoh tbají. Št. N. 46. A na duši netbá. Št. — zač. On za to málo dbal. Let. 9. Cf. Brt. S. 3. vyd. 43. — čeho jak. Nuznějších nebožátek za nic netbají. Hus I. 450. — s infinit. Slíbili mu za 50 zl. a plniti nedbají. NB. Tč. 212. A on vida že král netbá jeho z toho vězenie vypraviti, přistúpil k bratřím. Let. 53. Ktož zde nechce, čta o Bohu, jej poznati, v den súdný Buoh nebude jeho tbáti poznati. Št. Kn. š. 5. — Vz Nedbati.