Vléci
Vléci. Cf. List. fil. X. 129., 1892. 117., Mkl. Etym. 379. b. — co. Chodí jako když plátno vleče (jeden po druhém). Us. Pil léky, až ho vlekli. Obz. — kudy. Životem se v. Kyt. Stíny se vlekly dlouhou řadou po stěnách. Vrch. — v čem Noc se vlekla v stínech jak v hadrech stařena. Vrch. — jak. Vlekla sa ním ako tieňava (stín). Dbš. Sl. pov. VI. 67. Vleče se jak kolo- mazník. Rr. MBš. Dny se vlekou líně. Čch., Kká. Voda sametem bujné trávy stříbrnou se vlekla stužkou. Vrch. Vypravování vleklo se do nekonečna. Us. Pdl.