Vlečka
Vlečka, y, f., v obec. ml. šlep, z něm. die Schleppe. Na mor. Zlínsku: táhlo. Brt. Šaty s vlečkou, der Schlomper, das Schlepp- kleid. Dch. Jindřich VIII. r. 1187. paním zakázal nositi drahocenné šaty o dlouhých vlečkách. Ddk. IV. 252. Vidíš, aniť po sobě smýkají dlúhé podolky, hustým prachem jako oblaky v povětří dělajíce. Hugo. Vz Ocas. O v-kách u Římanův a Řekův vz Vlšk. 165. — V., Schlepptau, n. Loď do vlečky vzíti, ins Schlepptau nehmen. Šm.