VložitiVložiti, 3. pl. -ží, vlož, že (íc), il, en, ení; vklásti, vkladu, dl, den, ení; vkládati = v něco, do něčeho klásti, ein-, hineinlegen; vepsati, eintragen, einschreiben, einschalten; vštípiti, eingeben, einpflanzen, ans Herz le- gen, dem Gemüthe einprägen; říci, sagen, zuflüstern, ausstreuen; vstaviti, einschalten, einfügen; položiti, auf-, darauf-, hinlegen, setzen, aufsetzen. Jg. — abs. Aby budoucně každý kup dle bedlivého uvážení tu, kdež náleží, protokollován neb vložen byl. Pam. Val. Meziř. 133. — co (komu): kůži. D. Odpor kšaftu v. Pr. měst. V. odvolání z roz- sudku, die Berufung gegen ein Urtheil. J. tr. Vloži ci un (= on, Bůh), vloži taku staru babu, co ci něvyleze za tři dni na lavu. Sš. P. 309. Sulík odpor vložil; Ten díl, jakož otec Kateřinin vkládá jí a její muži Při- snakovi. Půh. I. 209., II. 237. (Tč. ). Chu- dobná děvečka rovně je dar boží, nevíš ty, synečku, co ti pán Bůh vloží. Sš. P. 309. — co, se kam (komu kdy; do čeho, k čemu, mezi co, v co, nač, před co, pod co, za co jak). V. něco do veřejných kněh. J. tr. V. dříví do kamen, peníze do zá- ložny, do psaní (do listu). Us. Dch. V. něco do truhly, Ros., tělo do hrobu (za vše- obecného pláče), něco do počtu, do paměti, do mysli (někomu), V., do knihy, do řeči, Jel., do kněh zemských (vepsati), Ros., měst- ských. Nál. Utržené peniažky vloží do vo- štin (er macht in Wachs). Dbš. Obyč. 102. Krupina, Krupina, neščasná dědina, ta mně mú mamičku do země vložila. Sš. P. 491. Do nich vložil ostatky svatých (do oltářů); Biskup každou neděli 12 denárů vložil do schránky u sv. ostatků; Při kladení kamenu základního vkládaly se některé ostatky v pouzdře uzavřené do základního kamenu nebo také pod práh. Ddk. III. 268., IV. 169., 260. (Tč. ). Byly schváleny a do desk zemských vloženy. Pal. Dj. IV. 2. 124. Vlo- žen jest ten prodej do desk zemských. Dač. I. 142. Zlaté ti žezlo chci do ruky vložiti. Shakesp. Tč. Potěšení moje švárné, kdy se s tebú srdce zejde! Ja zejde se v onej době, dy mě hrobař vloží k tobě. Sš. P. 294. V. se do něčeho (vz vložiti se v co) = o něco se opravdově přičiniti. Musím se již sám do toho vložiti. Ros. Úřad se do toho vložil. Ml. Kdybych se do toho sám ne- vložil, byli by pořád na stejné. Us. u Rychn. Neměl nižádného práva, do volby biskupa pražského se vkládati. Ddk. II. 458. Ne- bude vkládati se do věcí náležejících k víře a k církvi. Pal. Dj. III. 3. 194. Někoho k ně- komu do příbytku v. J. tr. Jej má svú rukú stieti a hlavu jemu mezi nohy vložiti. Arch. II. 91. Mezi Slovany osadníky ně- mecké vkládali. Sb. Lit. 20. I divíme se tomu, že ti lidé takovou věc o nás smý- šleli a mezi poddané naše vkládati smějí. Pal. Dj. V. 2. 470. Kosatec mezi prádlo (proti molům) v. Byl. Mezi listy obrázek v. Us. Mezi přátele se v. Dvě kron. Kdo mi to v mé srdce vloží? Hr. rk. 359. Někomu nějaká slova v ústa v. Kr. Kdo by se v tu starosť vložil. Skl. II. 98. Prosím, rač kázati ve dsky jemu vložiti; A nemá žádnému vkládáno býti, leč se najde, že sám prve to ve dskách měl. Tov. 61., 62. Ač by stav svój proměnila vdova která a muži vložila ve dsky. O. z D. A ten (výpis) v rejstra soudu komorního vložen býti má. Zř. F. 1. A. XVI. Dětem svým něco v dsky vložiti. Kn. rož. 43. Někoho v počet přátel v.; něco někomu v mysl, v paměť v.; Vkládám v lidi své učeni. V. V. něco někomu v srdce. Br. Pozemky v dsky zemské v. V.. Zříz. zem. Něco v kroniku v. Pulk. Vkládám mu to v uši (říkám). Jel. V. se v co = o něco se opravdově přičiniti; prostředníkem něčeho býti; vkročiti v něco. Br., Ros., Trip., Solf., Ctib. V to se stavové nevkládají, neb při tom toho zůstavují. Zř. F. I. A. VII. Ktož sě v jeho páteř vloží, tomuť tisúc hřiechóv složí. Hr. rk. 329. V české věci Ferdinand se nevkládal. Prot. 140. Prose mne, abych se v to vložil. Arch. II. 43. Píší o to, v to se mezi námi vkládajíce. Arch. IV. 404. (Šd. ). Cf. Přiskočiti v co. Aby se v to ne- vkládali a nepletli. V. Vrchnosť se v to vložila. Kom. V. se někomu v jeho práva. J. tr. Dopustili, aby taková věc ve dsky zemské vložena byla. Pal. Dj. V. 1. 317. Toto pak toliko pod způsobem přímluvy předkládám nevkládaje se vám v právo, které jako vrchnosť nad poddanými svými máte. Žer. 350. Lidé sobě stěžovali, že jim Jan Sošol dříve sekal a v ten les se vklá- dal. List z r. 1581. V rov tě vložila. Hr. rk. 123. Věci dvě dobré modlitebníkům potřebné v mysl vkládá; Aby Bůh ráčil v srdce jeho vkládati, co by měl mluviti. BR. II. 26., 662. (Šd. ). Věno manželce ve dsky vložiti věnným právem; Plat někomu ve dsky v. k věnnému právu; Nevložil po- honu ve dsky; On prorazil dietěti hlavu, že by mu prst v hlavu vložil. Arch. I. 145., 464., V. 322. (Šd. ). Bóh v to čisté tělo se vložil. Kat. 1954. Vložiti někomu něco v srdce. Št. N. 56. Vložil mu odpor v desky; Pan Jan vložil své ženě věno ve dsky zem- ské; Mé dědictví ve dsky vložil Smilovi Hvězdlickému; Jakož jest byl úmluvčí mezi mnú a Janem, aby mi zahradu ve dsky vložil; Zboží ve dsky vložiti svobodné a žádnému nezavázané. Půh. I. 180., II. 79., 183., 427. Hlavu káza své dievce vložiti v mošnu; Vložil jest u púto nohy mé. BO. Chce-li sám ruku vložiti v oheň, sám sebú bude vinen; Zdá se, že by ty řeči něco byly, vložiece v to matku božie; ale nic nejsú: ktož sebú Boha nectí, nemóž jeho skrze jiné ctíti. Hus II. 299., III. 150. Vlo- žili jsou je na káry; na knihy 2 prsty v.; něco na místo, na oheň, na hranici; co na koho (ruku = položiti; chopiti jej; bíti ho). V. Žádosť na někoho v. Sych. Někomu něco na srdce v. D. Vítr na Němce se vložil. Star. pís. Na někoho úřad v. Dač. I. 139., 345., Cyr. Naučiť bída kouzliti, když není co na zub vložiti. Č. N. 177. Kdyžby kdo koho pohonil a naň žalobu vložil. O. z D. Pakli pohnaný ve dsky na se vloží (in der Landtafel mit Bezug auf seine Person ein- tragen lässt) a před písařem osvědčí. Kn. rož. 38. Jmá to s právem vše na chudé v. Hr. rk. 343. Na cestu něco vložiti. Us. Dch. Pán Bůh těžký kříž na něho vložil. Us. Šd. Za celých šestnáct roků, co jsme byli s ne- božkou, nevložil jsem prsta na ni (nebil jsem jí). Us. Šd. Vložili naň kříž, aby jej nesl za Ježíšem. Sš. L. 209. (Hý. ). Na mě- sta daň vložili. Pal. Dj. V. 1. 211. Jaromír osobně vložil ruky své na biskupa našeho. Ddk. II. 255. Což's té vlny vzal? A on řekl: Jáť neviem, což jsú mi vložili na vůz. NB. Tě. 219. Ktož na koho útok vloží. Arch. III. 312. Vidělo-li by se jeho milosti božské kdy na nás bídy vložiti. BR. II. 11. a. Ktožby kolivěk kletbu na ně vložil, ten každý propadne do komory naší krá- lovské 10 zl. List z r. 1495. (Tč. ). Vloži na svú služebnici lavici vína. BO. Všecku pilnosť na to vložil. BN.
Drva na rámě v. Rkk 19. Vz ramena vložichu bystrá kopie
druzí prvým, tako
druhým třetí. Rkk. 50. Vloží železné jho na tvé hrdlo, až tě i potře. Hus I. 57. Vložil pytle na dva sluhy; Od- vázavše oslíka a oslici jemu sú přivedli, rúcho své na ně vložili, spasitele vsadili a podlé něho sú šli; A když ji nalezne, vloží ji na rameně své. Hus I. 399., II. 124., 259. — čeho kam. Mladší síla do obchodu vlo- žila nového života šp. m.: nový život. Vz V. Brt. — Br., Kom., Jel. Pode vsie
drva (stromy) vložie oběti bohóm. Rkk. 17. — co po kom. Mně měla paní Anna Kelmova vložiti po své dceři dva lány v 15 kopách. Půh. II. 288. — co oč. Kámen mlýnský vložen byl o hrdlo jeho. Sš. L. 165. (Hý. ). — co jak. Přímiřie pod základem v. Arch. I. 62. Mé věno
drží, ježto mi mój muž z mi- losti vložil na všem, což tu v Pornicích má. Půh. I. 181. Na odpor tomu výkladu vkládá svůj výklad pravý. BR. II. 23. — co kde. Že jí spínadla před otcem jejím do měšce vložil. NB. Tč. 273. Vložíš jí (ženě) věno tu na Voticích. Arch. I. 171. Vloživ mi osm hř. gr. platu na svém zboží k věnné zástavě; Vložil jsem jeho ženě věno na svém zboží; Své i svého otce dě- dictví na Dambořicích Blažejovi vkládala. Půh. I. 251., 350., II. 17. (Tč. ). Br., Kom., Jel. V. před oči. V. V. za zadek, za hřbet (odložiti). V. — co proti čemu: odpor proti něčemu v. Pr. Proti němu vložil jsem odpor. Půh. II. 260., 49. — se čím kam. 258* Jaz se tiem v tvú milosť vložím. St. skl., Hr. rk. 175. — co kam proč. Abyste tento list náš pro věčnú paměť ve dsky zemské vložiti rozkázali. Zř. F. I. B. XVI. — koho kam z čeho. Když pojmeš ko- morníka na koho, tehda vlož jej ve dsky z té pře, z niež trój póhon. Kn. rož. 75.
