Vnočiti
Vnočiti (stupňováno z vniknouti, Gb. Hl. 141. ), il, ení, zastr. = vraziti, doraziti, ein- dringen. — kam. Ač který pes k němu vnočí. Alx. V. v. 1626. (HP. 39. ). Na nebe má oči a do blata vnočí. Prov. Tč. Hlavu do stěny v. Na Ostrav. Tč. To husté jich (těch slov) opětováni má slova ta tím hlou- běji v., vhloubiti do útroby naší. Sš. J. 108. (Hý. ). Vsie sě vzmuži, vsie v Tatary vnoči. Rkk. 50. — kam jak. Vojmír vnoči na ně chrabrú rukú. Rkk. 23. Obouma nohama do hnoja v.; S pravdou na koho v. Na Ostrav. Tč.