Vnuknouti
Vnuknouti, knul a kl, ut, utí; vnukati, vnoukati, vnukávati, vnukovati = znamení dáti, kynouti; v mysl dáti, učiti, Jg.; vnik- nouti, eindringen. — čím: okem (znamení dáti). V. — komu čím (aby). Tím nám vnuká, abychom nad jeho rodinou drželi ruku. Sych. Vnukali jim, aby milovali spra- vedlnost'. V. — co komu (v mysl dáti): radu. V. V. někomu lásku. Us. Dch. Tento neobyčejný muž vnuknul našemu Břetislavu mnohou dobrou myšlénku; Čím těžší pří- stup k lásce, tím prudčeji oheň vnuknul milujícímu syn Veneřin; Jemu teprve ta idea musela býti vnuknuta. Ddk. II. 105., 108., V. 352. Ježíš spasitelná myšlení nám vnuká: Prorok vyučoval jenom to, co mu duch sv. vnukal; Duch sv. vnuká nám modlitbu tu dětinnou, vroucnou a něžnou. Sš. L. 178., I. 124, II. 46. (Hý. ). Což vám ďábel vnuká, to s chutí mluvíte. BR. II. 331. a. — jak. Ješto skrze ducha sv. byl prorokovi slova ta vnuknul. Sš. L. 60. — Ros, Jel, Reš. — kam. Abychom v pokoj a mír vnuknúce. Záp. vol. Jiř. za spr. (Č. ). — co kam. Dobré v srdce v. Kor. V žá- dosť v. Jel. Do útlého srdce všechny ctnosti vnukala. Us. V každou z nich tvá ruka obraz slunka vnuká. Sš. Bs. 2. — s inft. Nebo zlí duchové vnukají hříchy činiti. V. — že. Volá nás vnukaje nám, že nadarmo nebojujeme. V. Jako by mu byl duch boží vnuknul, že... Ddk III. 119. — co komu kam: do srdce. Us.