Vnutiti
Vnutiti, vnuť, tě (íc), il, cen, ení; vnu- covati, vnutívati, einnöthigen, aufdringen, einzwingen. Jg. — co, se komu (jak). Protestanté proti vší mluvitosti slovu tomu vnucují smysl... Sš. II. 57. (Hý. ). V. ně- komu něco domlouváním. Us. Chtěl mu v. domnění, že... Dch. Když nechce, co byste se mu vnucoval. Us. Šd. Vnutil mi to. Us. Vnucuje se nám myšlénka, zdali...; Se strany české přímo mu vnucena příležitosť ku provedení zásady tuto vyslovené. Ddk. III. 271., IV. 81. (Tč. ). Víru Kristovu pře- moženým násilím v. Šb. Stř. II. 278. — co komu proč. Jenž do ruky mi vnutil meč vám ku odporu. Kká. Td. 290. — koho kam. Blk. Vnutil si to do hlavy, že.... Dch. Vz násl.