Dědictví
Dědictví. D. zvl. = nemovité, pozemkové zboží naproti movitému. Grunt že jest d., kteréž sobě jeden každý podlé zříz. zem. šacovati může, jak chce. Žer. Záp. I. 73. Lesy, kteréž naše d. jsú. Arch. III. 135. Vz Kn. drn. 128. Koupení, kupec, odevzdání d.; K d. oprávněný, náležitý; zůstavení ně- čeho v d.; zůstaviti někomu něco v d. J. tr. Vpadl mi v mé d. mocí. Půh. I. 192. Vz Vš. Jir. 261., 297., 305., 273., 282., Kn. dr. 128., Zř. zem. Jir. C. 2., 24., 29., F. 5., H. 2., D. 19., I. 46., S. N., Cor. jur. 407., Kram. Slov. 86. D. nebeské. Št. Kn. š. 47. O d. ot předkóv přišlé buďto poslúpenstvím neb kúpením, póhon má troj jíti. O. z D. D. jak se opatřovalo. Vz Žer. Záp. I. 114. — D. sv. Václava, vz Jir. Ruk. I. 159., sv. Jana či svatojanské, sv. Cyrilla a Methoděje, sv. Prokopa, sv. Ludmilly. D. maličkých (spolky k vydávání knih atd.). Vz S. N.