Dědičný. D
Dědičný. D. pokladník, der Erbschatz- meister. Šp. A máme se k nim míti jako král a pán dědičný a milostivý. List. hrad. 1479. — D. nájem, der Erbpacht, Dch., otrok, stav (kasta), třídy obyvatelstva, Lpř. Děj. I.15., 19., 42., kováři. CJB. 313. Posloupnosť na trůně byla d-čná. J. Lpř. D. odchylky, Osv. I. 47., štola (po které se veškerá nad obzorem jejím přitékající voda na den vyvádí), S. N. XI. 3., zbožie, Tov. 129., List hrad. 1477. Tč., díl, NB. Té. 166., ves. List hrad. 1536. Tč. D. jednoty. Tk. VI. 290. Dáváme jim ty kusy k d-mu drženie a požívánie. List hrad. 1495. Tč. — Však jsem pak vždy váš dědičný (k paní dí milovník). BN. — k čemu. Držíš lán mój, kterýž od stara dávna k mému lánu byl d-čný a slušie. NB. Tč. 165. — Cf. o d. úřadech, nemocech, zemích, princech, právě, smlouvách. S. N.