Volání
Volání, n., das Rufen, die Anrufung, der Zuruf, der Ruf, Anruf. V. V. ponocného. Jel., na někoho, za někým, D., k právu. Brikc. Oběť v-ní, hostia vociferationis. Ž. wit. 26. 7. V. slávy. Dch. A v. mé k tobě přijď. Dch. V. o pomoc. Dch. Přišel chlapec na v. Němc. Nařízení o v. na vojny. Pal. Dj. IV. 2. 376. V. mé vešlo v uši jeho. Ž. kl. Slyše stráže v. pastušino otvoři mu bránu přes Vltavu. Rkk. 31. — V. = ohledy, zálety. Má-li děvče milého, tedy k ní večír chodí a volá na ni u okénka, aby mu otevřela. Tomu říkáme volání. Na Domažl. Němc. Drob. pov. 24. Jíti na v. Nl.