Vor
Vor, u, vorek, rku, voreček a vor- ček, čku, m. = břevna řadem spolu svá- zaná, kteráž po vodě se spouštějí, místem (též na Mor. a. na Sloven. ) říkají: plť, die Tafel, das Floss. Bck. II. 1. 90., V. Vor dříví. D. Stěnová tabule drží 12—13 kmenů 18 loket délky a jmenuje se v.; spojeným vorům (více jich svázaným) říkáme prám: 24 vorů jmenuje se pramen. Um. les. Vor k přeplavení: vor, svor, svorec, srub; vor prkenný, dřevěný (dříví), borák (v. z boro- vého dříví); v. trámový (z trámů); kladák; přední (předák); druhý: spížník, šesták. sedmák, osmák, devítník, desátek, poslední: šrekař n. zadák: v. je dobře uložen (když není přetížen), jest přeložen (přetížen): ná- klad na voru: svršek; v. zkosený (když se stočil: stočil-li se v půlkruh, říká se: bok se nalil); pusť svírkou = popusť vor; vorem k břehu přiraziti; v. přitřel na písek (uvázl); vor se zažral (do písku); vory převáděti (jinam plaviti). Šp. Vor lánem k lapači (vz Lapač) přivazuji. Břevna spojená jako vor. Ler. — V. = lísa z proutí rokytového. Reš. — V. = plachta přes celý vůz, do které se obilí sype m. pytlů. V., Us. Turnov. Jsi špinavý, černý jako v. Us. — Vz Vořina.