Vozba
Vozba, y, f. = vezení, das Fahren, Ge- fahre, die Fahrt. Od vozby platiti. Bref. V. na dráze, po železnici; v. tam a zpátky; v. klusem (klusná); v-bu zastaviti, přetrhnouti; v. o závod. Us Dch. V. obilí. Tč. Nemá jeho i žádnú špíží, vozbami, nošením z města Kadaně fedrovati. Arch. II. 278. Máš vóz a spřeženie volová k vozbě. Bj. V. lodná. Aqu., D. — V. = vozatajství. Vozbou se živiti. S kramářem mluv o vozbě. BO. V. železničná. Šp. — V. = vůz, der Wagen. Sv. Zlatoúst oblak ten zove vozbou krá- lovskou. Sš. Sk. 10. — V. = náklad, die Fracht. Celá v., půl vozby. Jg. — V. = cesta vozová, der Fahr-, Fuhrweg. Zlob.