Vpustiti
Vpustiti, vpusť, vpustě (íc), il, štěn, ění; vpouštěti, ěl, ěn a ín, ění, ein-, hineinlassen. — co, se kam. V. vodu do rybníka, okov n. se do studny, Us., trám do cizí stěny. J. tr. V. se do někoho = dáti se do něho. D. Jestližeby kdo po listu obranném v dr- žení nevpustil. Zříz. F. I. C. XXIX. Srp v cizí žeň v. (míchati se do cizích věcí). Prov. Jg., Šm. Kámen do vody v. Us Dch. Eva přivolila hadu ďáblu a tak smrť v sě i v nás v-la. Hus I. 114. Vpusti Buoh otrá- penie snové na Adama. BO. — co, koho: šťávu, den Saft einlassen. Šp. Má pomněti, že když Kristus vyvrže z něho ďábla, jenž v něm smrtelným hříchem přebývá, že, vpu- stí-li potom zasě ďábla, bude jemu mnoho hóře než prve. Hus II. 106. — co čím. Febus druhdy svú střelú mor vpouští. Jel. Enc. m. 48. — kam jak. Vpuštěn byv od strany své bez všelikého odporu do hradu, biskupa Heřmana dal jíti; Shledav brány za- vřené a hradby lidem osazené, nebyl přese všecko osobní napomínání vpuštěn. Ddk. II. 415., 416. Věru pravím vám, že vdova tato chudá viece nade všecky v-la jest v po- kladnici; Patři, aby nic zlého s přivolením v srdce nevpustila s libostí. Hus II. 269., III. 106. — odkud. Neb všichni z Hojnosti v-li sú, ale tato z své chudoby vše, což jest měla. Hus II. 269. (Tč. ). — kdy. Pakli by v drženie po zvodu skutečně nebyl vpuštěn. Vš. Jir. 83.