Vrátký
Vrátký; vrátek, tka, o = k závratu ná- chylný, zum Schwindel geneigt. Us. — V. = co se rádo zvrátí, gern, leicht fallend, labil; nestálý, nepevný, hinfällig, unstät, nicht fest, schwach, heiklich. Viz kak jest tento svět vrátek: dnes snad chodíš zdráv i jasen a v jutře budeš snad uhasen. St. skl. Člověk jest, křehký a v. 1404. Vrátká paměť. Us. Hrp. V. štěstí. Us. Říše, ve které panuje je- diný jazyk a jediný mrav, slaba jest a v-ka. Ddk. IV. 192. Jsouce vůle nestálé, vrátké a kolísavé. M. Proch. V. soud (schwankend). Dch. Člověk mysli vrátké a nestálé; V. zá- sady; Ale důvod, za kterým to činí, vrátek a ničemen jest; V. pověsť; Postavení jeho k národu židovskému bylo mnohem vrátčejší než...; V-ka byla jeho spravedlnosť. Sš. I. 42., 138., II. 102, Sk. 141, 273., 275. (Hý. ). V. sbožie. Hr. rk. 275. Hospodní milosť vrátka jest; Tento svět jest vrátek. Alx. V. v. 274, 1868. (HP. 7., 45. ). — 262* v čem. V mé víře vrátkým jsi mne učinil. Shakesp. Tč. — nač: na hlavu (komu se hned hlava točí). U Vys. mýta. Hrp. V. na zimu = choulostivý. Us. — Výb. I. 1127. 32.