Vraziti
Vraziti, vrazím, vraž a vraž, ze (íc), il, žen, ení; vrážeti, -ejí, vrážej, eje (íc), el, en a ín, ení; vrážívati. — V. = vbíti, vtlouci, silou vpraviti, mit Gewalt hineinthun, hinein- stossen, einschlagen, einstecken; uhoditi, za- vaditi, praštiti, anschlagen, auf etwas stos- sen, anstossen, anschmettern, anprellen, an- rennen, aufstossen; doraziti, udeřiti na co, do něčeho vskočiti, hineinstürzen, einfallen, sprengen; se = vbodnouti se, ein-, hinein- dringen; míchati se, sich einmischen, in etwas mengen, eindrängen; do vnitř zpět jíti, einschlagen, zurücktreten; vpadnouti, vjíti, zvl. silou, hineinstürzen, hineinfallen; utéci, sich flüchten, wenden. Jg. — co: koly vrážeti. Us., D. — co, se kam (komu, s kým; do čeho, nač, v co, mezi co, k čemu): hřebík do stěny, Ros., kord ně- komu do těla, kůl do těla, do země, si trn do nohy: v. do dveří; víno se mu do hlavy vrazilo. D. Vejce do polívky v. (vmísiti). Us., Ml., Šm. Lodí vrazily do sebe. Us. Vrazili se do boje. Troj. Leknutí se mu vrazilo do všech údův. Ml. Takovou (ránu) ti vrazím, že sobě ihned zuby sbírati budeš po zemi. Us. Kčr. Vrazil mu do oka; vra- zil náhle do pokoje; do někoho zúmyslně v. Dch. Vráží koník do zástupu. Sk. Vrazi! oči do země (schlopil je). Sá. Vrazil do Čech = vtrhl. Zůstala, jakoby nůž do ní vrazil. Hned ten nůž do tebe vrazím. Us. Nádcha v-la se mu do hlavy. Us. Šd. Žalosť se mu do srdce vrazí. Slez. ps. Zavolá: Za mnou, chlapci! a vrazí ako hrom do ne- priatelského vojska. Dbš. Pov. I. 450. Mnoho- krát i sebe i jiné do potupy vráží. Na Slov. Tč. Vraziv mu oštěp mezi ledví smrtelně ho zranil; Knížeti Svatopluku vrazil oštěp mezi plece. Ddk. II. 373., 411. Nůž do sebe vrazila. Er. P. 476. Vrazila nožéček do le- výho bočka, z té rány vykvetla červená růžička. Sš. P. 149. Král zůstal, jakoby mu byl meč do prsou vrazil. Er. Sl. čít. 1. Mnoho tisíc do podniku vrazil. Kos. Ol. I. 110. Mnich do krále v ostrej nůž vrazil. Dač. I. 168. Do bláta mne dvakrát vrazil. Jir. Ves. čt. 48. Když děsná jízda v-la do Spiže. Pal. Dj. III. 3. 104. Jakž se říká: Hřebík sobě do hlavy v-li. BR. II. 719. V. v místo = vtrhnouti. J. tr. Oštěp v šelmu vrazil. Kká. Td. 137. Takovou měl těžkou správu, že se mu v-la v hlavu (opil se). Ežť Bóh svú mocí vrazí vy i s vašimi pochlebníky v túhu s hořem. Kšch. 1 Žeťby nás rád v škodu vrazil. Arch. III. 63. V dřevo vrazí mlat; Hlavama v sebe vrazista; Krepce v helm mu vrazi ránu. Rkk. 12., 43. Směle učinila, sama jim v hrdlo jich lež v-la. Hus II. 105. Klobouk si na hlavu vrazil. Dch. Vrážeti někomu na paty (= pronásledovati ho). V Bystersku. Sn. V. na odpor. Šb. Pohané zhanobili ještě mrtvolu a uzeřavše hlavu v-li ji na kůl. Ddk. II. 49. Nětco jim starost- livého nebylo vraženo na mysl. Jel. Euc. m. 64. Vrazi (Jaroslav) kruto na Kublajevica. Rkk. 55. V-ti ku předu. Dch. V dluhy se vraziti. Br. Hory v doly vraziti a pět za sudu počítati. Prov. D. Žbán jí na hlavu vrazil. Us. Někoho na kůl v. D., Šm. Lodí na břeh vrazila. Lodí vrazily na sebe. Us. Lodí vrazila na dno. Ml. Smrtelnou ránu někomu v. Th. Jestřáb vráží na holuba. D. Chorúhvi tu sbory (se sbory) na most vrazia (vrazily). Rkk. 33. V-li mezi lidstvo. D. Vrazil se mezi ně (vmíchal), Ros., mezi nepřately. Dal. Mezi nepřátely sě vrazi. Dal. 28. Sotva že zazrel Martinko milý šumných dievčin veselý shon, sotva dopočul spievať tie Vily, do duši mu vrazil ten tón, vrazil mu do nôh. Sldk. — čím kam: hlavou do zdi, D.; lodí na loď, na písek. Jg. Hlavami v sebe v. Rkk. Čím do čeho, vz Země. Č. — kde: na cestě, v ulici. Us. Což v-la zde při hranicích vojska spolčenců císařských na nepřítele zbraňujícího jim východu ze země. Ddk. II. 86. — kam proč. Zapověděl vrá- žeti do obydlí pro kořisti. Pal. Dj. IV. 2. 557. — kam jak. Budě lepšej, čím sa hlbšej do pamati vrazí. Na Slov. Tč. Uhodil so- chorem tak tuze, až na píď zhloubí jej do skály vrazil. Tč. exc. V lesklé své zbroji vrazil Vladislav v čele svých věrných do středu nepřátel. Ddk. III. 235. Že nás svět ten klada v povrhel vráží na nás pořád s horší sápí. Sš. Bs. 184. Matyáš uherský rychle vrazil se po druhé do země české. Let. 202. Dobré či zlé noviny, že tak sem vrážíš prudkým způsobem? Shakesp. Tč. Samo sobě osten neb ostruhu hloubě vráží. BR. II. 419. a. Vráziti se, il, ení = často ze světnice vycházeti a zase do ní se vraceti. Mor. Také u N. Kdyně. Rgl. Nevraz se pořád. Proč se pořád vrázíš (= vrzáš)? U Fryšt. na Mor. Džl. — čím (po kom). Ta celý den hubou vrází (křičí). Nevraz po mně pořád hubou (nevaď, nehádej se pořád se mnou). Ib. Džl. Vrazny, Brohsen, ves u Jevička. Cf. Vražná. Vrazný, anprallend. Us. Dch. V. vlna, die Stosswolle. Us. Dch. Vraž, e, Vraže, e, f., Wraž (od Vraha. Pal. Rdh. I. 132. ), ves u Benešova; Vraž, Wraž n. Wrasch, vsi a) u Lodenice, b) u Písku, c) u Nov. Kdyně; samota u Dobřichovic; V., nádraží u Písku; V. nová a stará, vsi u Písku. PL., Arch. II 450. V., Heinriehshof, dvůr u Jamnice. Tč. O Vraži v Pís. v Blk. Kfsk. 650. 1. Vráž, e, m. = zsinalosť, modřina, jizva, šrám, blaue Strieme. Na Mor. a Slov. D. Neuzřím-li v rukou jeho vráže hřebu. Sš. J. 298. 2. Vráž, e, f. = věštba, hádání, die Wahr- sagung, das Loos, die Hexerei. Z. wit. Vraža, dle Káča. Dal Petr na Matěje vražu (= volil ho losem za apoštola na místo apoštola Jidáše. V. Cisiol. z 13. stol. Vz více v Gl. 368. Cf. Nevražiíi, Vráž, 2., Vraže. Vráža, e, f. = vražení, vsek, vseknutí. Dávne písmo bolo striami, črtami a vrážkami vyrývano na kamenných, kovových a dre- vených, často i voskom natieraných daskách, jako sú nám ku pr. ešte podnes známe tak rečené rováše, rúbaše, vrúbaše. Jako prvotné písanie t. j. dlabanie a vyrývanie strií, čiar a vrážok bolo zriedkým, tak ešte zriedka- vejší boli tí, ktorí z nich znali vyčítat smysel ními naznačený. Lud teda obdivoval ich i pre vyrývanie i pre vy čítanie smyslu z na- kopených strií, čiar a vrážok, a následkem toho pripisoval im i dáku tajnú nadprirod- zenú silu. Lahko sa dá uveriť, že takí znalci písma hľadeli i vykoristiť túto mienku spro- stého ľudu, a to tým viac, že chcejúe omámiť, použili k obdivuhodným účinkom sebe známe, sprostému ale neznáme sily prírody. S figli- arstvom takým najviac zaoberaly sa potom ženské, tak že mena strig, čarodejnic a vráždejnic všeobecnejšími sa staly, nežli strigúňov, čarodejníkov a vrážodejníkov, Sasínek. Sl. Letopis I. 91.