Vrch
Vrch. Cf. Mkl. Etym. 384. a. V., vertex. Bhm. 40., Ž. kl. 7. 17. V. vlasóv. Ib. 47. 22. V. = hoření čásť. I dá jemu vrch lba mečem. Anth. I. 74. 36. Šli jsme na vrcha (hory). ČT. Tkč. Ženich má přestúpit práh pravum nohum zpředy, aby nad ním ne- vesta nebrala vrchu. Slez. Šd. Vím velmi veliký v. V tom vrchu velmi veliký vlk. Veruna Václava volala: Václave, vidly vem, vlka vyžeň ven (říkej rychle několikrát). Brt. Dt. 167. Šel vrchama do Uher = chod- níky, pěšinami; dolem = silnicí. Val. Slavč. 59. — V. = půda. Nosí seno na v. Laš. Kál. Po křtu pak křižmem pomaže jeho na vrchu (hlavy). Št. Kn. š. 217. 24. Aby na vrchu se udržel. J. Lpř. — Pozn. V. ve spojení s předložkami a následujícím geni- tivem zůstává nesklonné. Na vrch jam (pole u Jasené). Brt. D. 161. Cf. Roh, Konec, Kraj. — Na vrch. Vysmál se mu na vrch hlavy. Šml., Jrsk. Za vrch koho trestati. Výb. II. 1419. Za vrch (za vlasy) z rady ho vytáhli. Arch. X. 198. Spil se až na vrch hlavy. Us. Rgl. Poněvadž lidské zlosti na vrch vzešly. Kol. 4. Po písních táhlýchpřidávají se někdy na dovršenou drobnéimprovisované popěvky, tak řečené písněna vrch. Brt. L N II. 84. — V., der Kopf-hieb, v tělocv. Rgl. — V. = povrch. Všeckovyjde na vrch = na světlo. Brt. D. 286. — V. = nejvyšší stupeň. Včil je v. roboty (nejvíce práce). Brt. D. V. vší hrůzy. Hdk. Státi na vrchu slávy. J. Lpř. — V. = množ- ství. Letos odvedli v. vojáků. Val. Vck. Tam je tomu (jim) vrch = velmi mnoho. Brt. D. 286. — V. = verš. Laš. Brt. D. 286. Dle K. Kálala jest tento výklad mylný, má býti: vrš (virš) : Ta píseň má do Boha vršů nebo viršů Vz Vrš. 4. — V. práva. To měl býti v. práva. Bart. 145 Aby v. práva bez odvolám měli Let. 304. Dovedl jest sobě toho na vrch práva. Arch. VIII. 404. — Za Vrchem, sam. u Libovic na Sme- čensku.