Děk
Děk = dobrá vůle. Mkl. Etym. 40. Ciesař svatú Anastazii za jednoho svého starostu bez její děky oddal. Pass. 14. stol. Vieš to, že bych s mým děkem byl rád dobrým člověkem. Pravn. 152. Za Dal. v poslední řádce (220. a.) přidej: 56. Smrť trpočí je bez jich dieky. Št. Kn. š. 277. — D. = osvědčení libosti. Děk někomu věděti není german. Cf. yágiv eíóoucú doi. Xenophon. Měj dík. Št. Kn. š. 117. Díky činiti. Bart. 199. Dieku Bohu vzdávám. ZN , Št. Kn. š. 112., 181. Bohu buď díka Hod. 23. Zasloužil by pokuty, ne dieky. Št. Kn. š. 5. Tím větší jest česť a díka; Za hrozbu měj díku. Koll. I. 415., 124. Dieka. Hr. ruk. D. 988. Díky pomoci lékařské uzdravil se otec šp. m.: Pomoci lékařské děkovati jest, že otec se uzdravil. Brs. 2. v. 101. Vz Díka.