Děva
Děva. Mkl. Etym. 44., Bž. 98. Děva, dě- vucha = odrostlé děvče. Val. Nl. Slavi vero non utuntur ipso d, unde ubi nos dicimus deva, i. e. virgo, ipsi dicunt deva. Hus. Slav. Bibl. von Fr. Miklosich u. J. Fiedler II. 158. Pro tu děvu. Kat. 2251. Skrze řeči tejto děvy. Kat. 2741. Dáva soudná. Rkk. — D. n. Děvana nebyla bohyní lovu, nýbrž léta, dárkyní úrody. S. N. II. 155., Šmb. S. I. 298. — D., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.