Zapískati
Zapískati; zapísknouti, knul a kl, utí: zapištěti, ěl, ění = zahvízdati, anfangen zu pfeifen, einen Pfiff thun. — abs. Někdo tu zapískl. Zapištěla tu myš. Us. Lokomotiva zapískla. Us. Šd. Staříček zapískli a přišel k nim ohnivý chlopek. Slez. Šd. Iba vták vyrusený vaším krokom zapiskne a letí. Phld. III. 3. 301. Vyskočiť, patama sa uhodiť a zapísknúť. Pck. Ps. 103. Šel tudy, měl dudy, ani nezapískal. Prov. — komu. Já tobě, sobě zapískám. Ros. Rád zapískám tomu, kdo rád tancuje. Dvorsk. — co: skoč- nou. Lpř. Jestli slůvko zapísknete (= po- víte)! Kká. Td. 354. Dbá on (na napome- nutí), jakoby mu hus zapískala Ros. — čím: píšťalou, hubou. — na koho, nač: na píšťalu, Kld. II. 268., na psa. Z. na prsty, na klíč. Šd. Zapískni naň, ať stojí. Šd. Z. někomu na klarinet. Němc. Vezmi bača tú fujeru a zapískaj na tú hrubú. Sl. spv. V. 187. Hneď si zapískala na dieročku spodňú. SI. ps. 13. — koho: housata. (Sedí-li husa na vejcích a někdo u ní hvízdá, říká se, že zapíská housata, že se nevylíhnou). Na vých. Mor. — jak. Pronikavě z. Vlč. Raz junák zapískne— z dvanásť pušiek blyskne; druhý raz zapískne, tisíc chlapcov zvýskne, tretí raz zapískne, šabličky zazvonia. Btt. Sp 9. Na něco zjemňounka z. Osv. I. 181. (Sá.). A já jsem si zpomněl na jednu bo- hatú, hned mně zapískala (má píšťalka), až na tu devátů (dírku). Sš. P. 708.