Zemina
Zemina, y, f.= zemní vůně, zemnatosť, der Erdgeruch, das Erdwesen, der Erdge- schmack. Z-ou páchnouti, zapáchati, voněti, chuť míti, smrděti. Ros., Us. Ta voda má chuť z-nou. Dch. — Z , die Erdart. Z-ny jsou nerosty halogenní a kyslíkaté vidu nekovového; jsou buď zemité, práškovité a celistvé odrůdy hálovců, slíd, těživcův a rud, Buď nerosty beztvarné a skrytě kry- stalické. Jsou nerosty bílé, zbarvené nebo barevné, neprůhledné, mdlé atd. VzBř. N. 162. Z-ny mají malou tvrdosť a hutnosť a tvoří se zvětráním jiných nerostův. Sem patří a) země jílovité n. hlinky: jíl, hlinka porcelá- nová, země valchářská; b) země barvířské, hlinka zelená, a žlutá; c) země brusní: try- pel. Vz tato jména jednotlivá. Br. Z. azuri- tová, barytová, coelestinová, malachitová, modrá, olověná, rozsivek (trypel), valchář- ská. Vz Bř. N. 167., 165., 194., 253., 164., 167. Cf. KP. IV. 296. Z-ny hlavní, smíšené; z. jílová, písková, vápenná, humusová, hli- nitá, slínová, písčitohlinitá, hlinitopísková, křemetová či štěrková, bařinová, zybová, marnicová, sádrová, talková; roztřídění ze- min NA IV. 65., KP. Z-ny žíravé, alka- lische Erden Nz., Šp. Do tejto (čriedy) rátame z-ny a kamene. Hdž. Čít. 202. — Z. = země, die Erde. Kamar. Hory, hory, čemu vy se vypínáte? Ku nebi se my dí- váme, na zeminu nicotu a na lidí lichotu ve výši zapomínáme. Vinař.