ZobatiZobati, zobám a zobi, zobej a zob, al, án, ání; zobávati = klovati; zobaje jísti; jísti; se = klovati se; celovati se. Jg. — abs. Zobte, vece, moji Řeci (jezte). Alx. V. 1062. Již zráli hroznové a mohli se z. BO. — co, koho. Nezobej mne = neštípej mne. U Něm. Brodu. Brnt. Zobe jako holub všecko, co se předeň sype (slouží každému). Vlč. Pri potoku sedela, na kačeny volala: Kač, kač, kač, kač, kačena, nasypem ti jačmena. Neni som ja kačena, abych jačmen zobala, ale som ja devečka od Nového Mestečka. Sl. ps. II. 72. Cizí proso oháníš a tvé vrabci zobou. Č. M. Chce hvězdy z., trägt die Nase hoch. Us. Šd. (Alexan
dr) poče ten mák z. (jísti). Alx. V. v. 1059. (HP. 26.). Ten ho zobl (udeřil; napálil). Us. Kšť. Slepice zobají pšenici. Ros. — Sych., Br. Dobré kousky zobati (jísti). Ros. — co kde. Ptáci na humenci (obilí) zobou. BR. II. 513. Z-la tam jetelinku
drobnú. Sš. P. 561. Žáci slívy ve škole zobí. Pass. — co čím: obilí zobákem. Kom. — kam (do čeho). Rk. — se jak. Tu se (ptáci) v sladkém lásky požívání (lásky požívajíce) zobají. Puch. — komu. Hej, Janko, lap ho, lap! Ak lapíš, dobre: zobni si; ak nie, nuž noštek utri si. Phld. V. 71. — po čem. Orel zobnul po kořisti. Dch. — s kým. Zobal jsi se slepicemi (říká se dí- těti, které má špičku nosu umazanou). Přer. Kd.