DrbitíDrbití = debere. zastar. Cf. strněm. dur- fan, nyní dürfen. Mkl. Etym. 41. Sám sě v to
drbiu uvázati; Zlý člověk to
drbí býti; Než že
drbíte za kněz muže jmieti: Tuto
drbiu do moRavské kroniky málo zajíti; Je se na tom přisahati, že jeho stolec
drbí u Boleslavi státi. Dal. 1., 4., 10., 4L, 72. — Cf. Listy filolog. 1886. 291., Bž. 32., Dyrbiti.