DrkatiDrkati;
drknouti, knul a kl, utí;
drkávati. I). = hýbati se, třásti se, zucken, zappeln, sich regen, sich rühren, zittern, beben; str- kati, stossen. Jg. — abs. Padl, ani ne
drknul (sebou nehnul). Jg. Struna
drká, když vzní. — po čem: po kamení. Na Mor — komu.
Drkají mu nohy, když hudbu slyší. Bern. Lýtka mu
drkají (třese se strachem). Jg. — (komu) kde, na čem. Ryby na udici
drkají.
Drkala mu na klíně.
Drká mu pod koleny (třese se strachem). Jg. — koho.
Drkni ho. Jg. — koho čí: nohou (šťouchnouti. )
Drkl nohou (umřel). Us. Vozem to nelíbezně
drklo. Šm. — čím kam, kde: hlavou do stěny. Br. —
Drkl nohou na provaze (oběšen byl). — se o co (uhoditi se): o stůl. Us. — se, také: opiti se. Vy jste se někde
drkli. Us.