1. Druh1.
Druh, a, m. Cf. Mz v List filol. VII. 163.
Druh, m., a
drahá f. mívají tvar jmenný; to vysvětluje se tím, že jsou to vlastně substantiva (socius a socia), přejatá do vý- znamu alter.
Druh o
družce nevědieše a
druh od
druha tajieše. Hrad. 61 b.
Druh před
druhem běžěchu. Ib. 27. a.
Druh
druha chce přetráviti. Št. Uč. 90. a. Prav to každý vás
druh
druhu. Mast. 116. (Gb. v List. filol. 1886. 386.). D. v boji, der Waffenbruder. Dch.
Druh
druha nevidiechu; Když ta dva dobrá
druhy proti sobě hnásta. Výb. II. 12., 44. D. věrný jest
druha obraz. Km.
Druh
druhu nevěří. Mus. Ani se
druh
druhem vymlouvaje. List. hrad. 1477. Tč. Nepoddada se
druh
druhu. Žk. 471
Druh k
druhu mlu- viti nemoci bude (nebude moci). Pass. 8. Máte
druh
druhu umývati nohy. ZN. Ten dobrý
druh ještě nebyl usnul. BN.
Druh
druhu otpovědě řka. Bj. Ani d za
druha bude moci prositi. M. Patřili
druh na
druha; D.
druha netázal; Buď tobě požehnánie, neb jsi do- brého
druha syn; D.
druhu nerozuměl. BO. D.
druha je potřeben. Bž. exc. — D. = nižší zeman, tolik co pozdější panoš. Kn.
drn. 130., S. N.