DruživýDruživý = kdo rád
druží, wer gern ver-
Družka života (manželka). Sá., Dch. — D. cykloidy,
druh křivé čáry. Vnč. 60. — D., kravské jméno. Mor. Brt. — Cf. Mkl. Etym. 51.
Družkovice, dle Budějovice, Trauschko- witz, ves u Chomutova. PL., Blk. Kfsk. 195., 1085.
Družkyně, ě, f. =
družka. Furie byly d. Marsa a Bellony. Koll. St. 299.
Družma, y, f. (šp. m.:
družina). Vký.
Družně, gesellig. Čch. Petrkl. 16.
Družník, a, m. D. mravenčí, hetaerius sesquicornis. Brm. IV. 74.
Družnosť vid. Vz Jg. Slnosť. 33.
Družný. Přidej: Výb. I. 180. 2. D. od
druh. D. hnízdo (vlaštovičí), objetí, krb, les, Vrch., hody, Kká., polibek, bratr, der Bruder - genosse, Dch., choť, Msn. Or. 44., jámy (dvojné), die Zwillingsschächte. Bc. Těšiti koho d-mi slovy. Dch. Jan syn jeho sestry
družný. Výb. I. 1183. Zemi měsíc na pouti
družné provází. Kyt. 1876. 2. Ztichl d. roz- hovor. Ib. 1876. 90. Buď mi tiché
družná poslice lásky. Luno. Koll. I. 371. Přiletieše
družná vlastovica. Rkk. 71. D. stav ;
družniu voliu (
družní vůli); d. odpuštěnie, geselligen, freundschaftlichen Abschied. Výb. I. 180. Cf. Pří
družný, Dobro
družný, Po
družný, Bdl. Obr. 68., Mus. 1878. 148.