DurkatiDurkati, durknouti =
drcati,
drcnouti, (schallend) stossen. Slov. Phld. II. 2. 51., Dbš. Sl. pov. I. 255. — koho čím. Nepre- budí sa, čoby ho železnýma vidlama durkal. Mt S. I. 101. — D. = hučeti, sausen,
dröhnen. Slov. a mor. Tam durkajú hromy. Klčk. Zb. III. 14. Kdě durká strelba. Chlpk. Sp. 89 Shodil bečku, tak to durklo! Laš. Tč.