Hlad
Hlad = nepříjemný pocit potřeby pokrmů. Vz Mkl. aL. 272., Mkl. Etym. 62., Kram. Slov., Slov. zdrav., Mz. v List. filol. VIL 179. V MV. nepravá glossa. Pa. By (byl) h. v Cechách. Dal. 116., Tk. IV. 631. Má h., že by snědl kohouta na kostele. Na Hané. Vck. Chudý člověk i od hladu spává. Nrd. Hýřil za mladu a pod starosť umírá z hladu. Sb. uč. H. jest nejlepší lék lenosti. Bž. Co je přes hlad, to je všecko se škodou. Sb. uč. Lépe dobře jísti v komoře nežli h. tříti při dvoře. Lpř. Hlad nouze netrpí. Bž. Pan H. mívá vždy dobrého kuchaře. H. a práce výborné koření. Sb. uč. Kdo pustí h. do břicha pro groš, ani za dva ho nevyžene. Č. M. 191. Keď vženieš do sebä za groš hladu, za dva ho nevyženieš. Slov. Zátur. H. není soused, abys od něho ujíti mohl. Kdo se potí (postí) na poli a modlí v ko- moře, ten hladem neumře. Hkš., Bž.