HlasHlas. Cf. Mkl. aL. 266., Mkl. Etym. 70. H. = souhrn všech zvuků a tonů, jež člověk n. zvíře mluvidly svými vyvozuje. H. prsní, hrdelní. Vz Mlt. 56., Kram. Slov., Slov. z
drav., S. N. H. bolestný, mohutný, plný, povýšený, povznešený, posměvačný, mocný, Us. Pdl., nebeský. Výb. II. 21. Jeden h. (solo). Dch. Ani po hlase ho nepoznávám. Vk. H. zoufání. Kká. Bylo ho jen h. (o su- chém, slabém). Pk. Keď ja puscím po poli h. (dám se do zpěvu); Spievala bych hlasem (hlasité). Sl. ps. 10., 14. Cit jest hlas roz- umu ; H. srdce mi pravil, že ...; Tajný h. předtuchy. Šml. I. 40, 44. Křičela, co v ní hlasu bylo. Sá. Bohů hlas. Zvonů dojímavý h.; Tajným hlasem veden jsa. Vrch. Aby- chom jedně hlasem toliko bez skutku slíbili. NB. Tč. 196. Jeho h. přechází v mužský. Trúba dá h. Št. Kn. ř. 23. Uslyšel Hospodin h. pláče mého. Ž. wit. Hodné jest, aby jeho milosti česť z hlasu člověka byla dána; Ktož uslyší h. jeho přikázání. Hus I. 308., II. 4. Lepší dobrý h. nežli zlatý pás. Němc. III. 64. — H. = jméno. Reka pojímá s sebou potok mezní, který tu h. tratí a jde k pile. Sdl. Hr. II. 208. — H. Nemysli nahlas (ne- skákej do řeči). Us. Dhn. — H. = štěkot. H. psů honících dělí se na bas, tenor, alt a diškant; kromě toho je chraplavý, jasný atd. Škd. exc. — H. = ton. H. též = souhrn všech tonů, jež na kterémkoli nástroji hu- debním vylouditi lze. Mlt. H. prsní, hrdelný, střední, Chlum XL, XII., první,
druhý, Zv.; na dva hlasy, zweistimmig, doplňující, pod- statný, chlapčí, kleštěnců; rozsah hlasu, Umfang; protivné kráčení hlasů, Gegen- bewegung; hlasy rovnati; h. povýšiti, sní- žiti; celým hlasem, půl hlasem. Hd. v Mus. Hlasem táhlým zpívati. Brt. — H. ve var- hanech = rejstřík, mutace, třída (chor) píšťal ze stejné látky stejně vyrobených. Zv. Vz Mlt. 56. — H. = pověst. Vyšel mezi lid h. Čr. Po všech okolních zemích hlasové jdú. 1415; Slyšíme, že h. v Čechách běží. 1432. Pal. Rdh. I. 180. Přišli do hlasu pro loupež- nictví. Dch. Byl po všech horách jen jediný h. o tom, že . . . Sá. Jeho jméno má dobrý h. Kv. 1842. — H. = mínění atd. Připadly mu jejich hlasy; hlasy pořadem dávati. J. tr. V jeden hlas vecechu. GR. H. národa h. boží; Za h. boží to mají, v čem se všici srovnávají. Bž. exc., Hkš. H. živý svědkův nejdostatečnější při právě. Cor. jur. IV. 3. 2., 414.; H. jednoho — h. žádného. Cor. jur. IV. 3. 2. 414. Evang. stavové od katolických hlasy převýšeni byli. Slav. II. 323. List zní od slova do slova takovým hlasem. 1454. Mus. 1887. 117. — H. = volnost mluvení. H. žádá podkomoří (chce mluviť). Kká. Td. 163. — H. = vypsaná úloha, která zpěvá- kovi nebo hudebnímu nástroji ve skladbě přidělena jest. Mlt. — H., a, m., os. jm. H. Jan z Kamenice. Vz Tk. IV. 726., Tk. Žk. 193. — H., ves u Horšova Týna; Laas, ves u Stříbra.