Hláska
Hláska, y, f., ponůcka, bdění. Die Nacht- wache. Na hlásce státi, vzhlídati. V. Hlásku na hradě držeti. (lépe: míti). Zlob. Hlásky (vigilias) konati. D. Že nechtí hlásek odbývati. Gl. 61. — H. nejjednodušší slyšitelný hlas lidské mluvy a jmenuje se v písmě, písmeno n. litera'. Kz. Odtud: samo-, sou-, dvojhláska. Jg. II. kořenová, přírodná, odvodicí, tvořicí, skloňo- vací, hrdelná, rtová, zubná, jazyčná, pod- nebná, tekutá, nosová, šumná, chřestivá, chrch- lavá, smáčknutá, mručivá, přídušná, prostá, dokonalá, celá, krátká, dlouhá, měkká (změk- čená), hluboká, zvučná, jasná, tenká, pře- chodná, proměnitelná, zjedinělá, vedlejší, střídná, obojaká, smíšená, koncovná, Ht., při- dušená, nezvučná či temná, tvořicí n. tvorná, hrdelná (hrdelnice), zubní (zubnice), rtová (ret- nice), tvrdá, kmenná. Nz. — Hlásky němé (mutae) jsou ty, které se článkují okamžitým přerytím proudu; název hlásek okamžitých jest jim nejpřiměřenějším. Těchto hlásek jsou opět dva druhy. Přerytím proudu mírného, duni- vého povstávají hlásky zvučné čili jasné (mediae), přerytím proudu prudkého němého hlásky bezezvuké čili temné (tenues). Jelikož pak týmž nastrojením mluvidel článkovacích i proud prudký němý i mírný dunivý pře- ryti se může, tedy má každá temná svou sounáležitou jasnou. V češtině máme hlásky okamžité (němé) 1. bezezvuké čili temné: k, ť, t, p; a k nim zvučné čili jasné: g, ď, d, b. — Hlásky plynné. K těmto počítají se: pod- nebnice j; hlásky elové, totiž hrubé ł, střední l a měkké ľ; hlásky erové, totiž tvrdé r, měkké rj a z něho povstalé sykavé ř- a hlásky nosové (nasales), při nichž průlina ústní jest zatarasena a proud dunivý nosem vychází, totiž hrdelné ň podnebné ň, zubné n a retné m. Zatarasením průliny ústní liší se hlásky nosové ode všech hlásek jiných, při kterých naopak průlina nosní se přikrývá a zatarasuje čípkem do zadu vztýčeným. Gb. Listy filolog. a paed. II. 162. a nás.; Uved. str. 19. Hlásky měkké (úzké) jsou hlásky pod- nebné a kromě těchto berou se i sykavé předopatrové hlásky ř a c za měkké, tedy: podnebné: i, j; jazyčné: l', rj, ř; zubné: ď. ť, ň; sykavé hustší: ž, š, dž, č; sykavé řidší: ż, š a předopatrové c. Gb. Hlásky tvrdé (široké): g, k, h, ch, d, t, ł, r, n, a, o, u, y. Gb. Hlásky obojetné: b, f, p, m, s, v, z. Žk. Ostatně vz: Samohláska, Souhláska. O roz- třídění hlásek českých podlé jich učlánkování vz přiloženou Gebaurovu tabulku (z Listů filolog. a paed. II. 164.; z Uved. str. 21. ) Sou- stava, měna n. proměna, směna, obměna, zmocnění či zvýšení, stupňování, rozvedení, posloupné přetvořování, přesmykování, spo- dobování, shluk, smíšení, přestavování, zhu- šťování, zdvojování, sesilování, rozlišování, směžďování hlásek. Ht. Hlásky sesilovati, dlou- žiti, prodlužovati, Ht., stupňovati, rozváděti, rozkládati, přesmykovati, zdvojovati atd. Nt.