Hlaveň
Hlaveň, vně, hlavně, ě, f. H., hořící n. opálené poleno, ein brennendes Scheitholz. V. Hlavně uhašená (opalek, ožeh, oharek), Rauchkohle. V. Dřevo hořící hlaveň slove. Kom. Jakož dosti malá hlavně veliký dým z sebe vydává. Br. Zčernal jako hlavně. Ros. Hlavní i železem zemi pustošiti (ohněm i mečem). L. Tváře jich jako hlavně opá- leny byly. Bart. — H. u kordu (přední díl), u šavle (šavlová), mečová, nožová (čepel, na Mor. krně, krňka), die Klinge. V. Kovář hlavně dělá. Reš. Hlavně mečířské koval. Lom. — H. = přední díl ručnice neb děla. Vz Ručnice. Železná roura zbraně, do které se náboj (Ladung) dává. Sp. Něm. Lauf, Rohr. V. H. drátová (drátovka, drátěnka), tažená, chybná, zkoušená, stejnoražná, spa- ditá; osa, výřez, dno, konec, zátočka n. zá- vitek, hák, šín, duše, stěna hlavně; hlaveň vložiti, vyzvednouti, nadzdvihnouti, vyklo- piti, sklopiti, přiklopiti, do pažby vložiti; hl. pukla, se roztrhla. Šp. Vz Čsk. I. 4. str. 3.