Hnouti. — abs
Hnouti. — abs. Prchli a hýbali (utíkali). 1717. Mtc. 1903. 20. — co. Zaprisahali sa, že ho (kámen) jeden bez druhého nebude hýbať. Sb. sl. 1902. 29. V ní duši hnul. Kká. Sion I. 68. Hýbá se jako vůl na ledě. Vyhl. II. 66. Nehýbaj nás žádný. NB. 72. (Mš. ). Hniete ode mne stezku, declinate a me semitam. Pror. ol. 26b. 1. Jsa. 30. 11. Při- kázanie tvé byli bychom učinili, by nás milosrdenstvie nebylo hnulo. Gest. B. 45a. (Mš. ). Krokem svým by zemi pohla. Koll. Sl. dc. III. 7. Sr. Pohnouti, Popohnati, Po- hybovati, Pohýbati, Viklati, Hýbati.