Hon
Hon. Mnoho honu. Waidmannheil! Pozdra- vení myslivecké. Šp. — H. = běh, spěch. Měli jsme dnes do honu co dělať. Us. Vk. Světů vířivý h. Nrd. — H. = 125 kroků. Půh. II. 239. Už byl od ní na dva hony, ješče na něj volala. Sš. Jeli desatery hony. Pulk. 83. b. Ot JeRUsalema pět honóv měrných. BO. — Hony = jednotlivé pole od meze k mezi. Na troje hony ho slyšet'. Zlínsky. Brt - lionem = rychle, kompar. honemši: kerý honemši! Mor. Brt. D. Má na honem = na pilno, na spěch. U Jílov. Mý — Hony = pole u Dalečína. Pk. Hony — pole. Aby mu h. sel. NB. Tč. 12. — H. = jitro, tolik pole, kolik se dvouspřežením obdělá. Pk. Val. Brt. — H. = setrvačné n. přemítací kolo, setrvačník, meták, das Schwungrad. Šp., Hrm. 89. Točení hřídele děje se honem opatřeným klikou. KP. V. 180. Cf. Schd. I. 63. - H. zpáteční, ve stavit., zadní lose, das Rück- lager beim Faschinenbau. Nz. — H., os, jm. Blk. Kfsk. 967.