Honba
Honba, y, f., hon. H. = závod, běh k cíli, das Wettrennen. Honba ke kroužku, das Ringrennen. Har. — H., lov, die Bursche, Jagd. Vz Hon. Velká n. hlavní neb obecná honba, die Hauptjagd, das Treibejagen, - h. v tenata, das Zeugjagen; h. na koni, das Rennjagen; na černou zvěř, die Saujagd, D.; na vysokou n. prostrední n. malou zvěř; h. vysoká, nízká. H. zvířecí, ptačí, klepací (když se zvěř klepáním vyhání), francouzská štva- nice, obstavená, dravcem, sokolem, zábavná, s jestřábem n. se sokolem; anglická h. na lišky. Us. H. vyvázaná (ausgebundene Jagd), přiznaná, vodní, v zátahu či zatažená (když jest zvěř plachtami neb sítěmi zatažena). Šp. Ani chlupu na honbě nestřeliti; čas honby; v honbě sběhlý. S. N. Na honbu jíti. Jg. Na něco honbu činiti. Vz Myslivosť. — H., o práci. To byla honba (naháňka, shon)! Das war ein Tanz! D.