HornýHorný, od hor, k horám náležející, Berg-. H. strana (hornatá). Th. H. dědina. Kn. tov. Horné (hořenské) právo, das Berg-, namentlich Weinbergsrecht. Vz více v Gl. 67. — H., ého, úředník nad horami ku př. vinnými ustanovený (Bergmeister). Boč. H. ten, který vinohrady hlídá a pře o ně pánu oznamuje. Brandl kn.
drn. 131. Vz Gl. 67. — H., vy- soký, hoch. Ráj. — H. = dobře hořící, palný, brennbar. H. dříví, V., uhlí. Us. Zapalují sě jako hornými pochodněmi milostí boží. Št.
