HornýHorný, Berg-. H. základy, fundamenta montium. Ž. wit. Deut. 22. Aby toto poru- cenství v knihy horné dal zapsati. Pk. Npj. 97. H. půda. Pl. I. 40. H. děti, chlapci == živáni, zbojníci. Slov. Dbš. Obyč. 82., 83. H. == lesní. Slov. — H. = hořící. Za Št. polož: 70. 17. — H. = horlivý, eifrig. Vz Hornosť. Zkl. — H == dozorce nad vinicemi. Vz Hotař. V Podluží. Brt. — H. = hořejší, Ober-. V horném konci svítá, v dolném za- žihajú. Sl. ps. 251. — Horné, ého, m. H. z vinic, das Bergrecht, der Berg-, Wein- zehent. Slov. a mor. Rb. Pohoní ho z hor- ného;
Drží mi proti mé vóli třetinu na lesích i na horném; Anoť jest mé horné i muoj desátek. Půh. II. 272., 303., 412. — H. Frt. Ondř. 1705. Jg. H. 1. 2. vd. 564., Jir. Ruk. I. 254.
