Hospodář
Hospodář = otec čelední. Vz Tov. 132., Tk. II. 536., Kn. rož. čl. 51., Kram. Slov. H. římský. Vlšk. 88. H. a hospodyně nazý- vají se ve vsi muž a žena nejen od čeládky a cizích, ale také i mezi sebou. Ve vých. Čech. Jir, H. = manžel, hospodyně = man- želka. Často v Pass. Oko h-ře pozorného viděti v každém koutě hospodářství. Hš. Hl. 140. To je h. po srdci božím. Us. Back. Domóv přišedši k svému h-ři (viro) povědě. BO. Ze školy h. a vůdce z knih — nemnoho po nich. Prov. Tč. Každý dům hezký svým h-řem. Pk. Bez h-ře dobytek pláče. Tč. Bude z něho h. jako z kozla zahradník; Ocet a h. neostrý za mnoho nestojí; Pilný h. činí obratnou čeládku; Duben, máj a červen vino v sudech suší: srpen, září, říjen h-ře kruší; Bůh je starý h.; H. spravuj pole, stodolu, konírnu a hospodyně sklepy, kuchyni, špižírnu; Špatný h., který mluví: Po náš věk bude a po nás třebať ani tráva nerostla; Běda tomu h-ři, jejž sluha učí. Bž. exc. O právech a povinnostech h-řů v starší době vz Cor. jur. Jir. IV. 3. 1. str. 392., IV. 3. 2. str. 412. — H. = kdo má hostě. Hospodára ponúkať k jedění hosťovi neprislucha. Tč. ex. H. svého hostě v svém domu móž (v) základ staviti ve strave. Kn. rož. čl. 233. — H. = správce. H. lesní. Sl. les. H. v domu městském na místě pána pořádky a povinnosti měšťanské podnikati měl. Zŕ. zem. Jir. 452. H. dvoru králova. Tk. III. 20. — H. = ovčák. U Kr. Městce. Psčk. — H. = kdo se rád v hospodách zdr- žuje. Us. Brnt. — Pozn. Hospodári znamená jednotlivé otce rodin, hospodářé rodinu hospodáře (šafáře) panského. Na Zlinsku. Brt.