Hovno
Hovno (zastar. hůvno), hovénko (hovínko), a, n., der Dreck. H. myší (myšinec). V. Čím se více hovnem mažeš, tím více smrdí. Us. Každý moudrý má nač pomysliti, kdyby ho pobídlo hovno v zápas jíti: porazíš-li je, co na tom budeš míti, pakli ono tebe porazí, musíš hned do lázně jíti. Rým. I řekla: Po- hledejte v truhle, však je v truhle musíte míti. Ona pověděla, mám prej bez poroka hovno. Tak jsem od ní odešla. Svěd. 1569. Nemyslí, že je h. jeho strejc, ale vlastní bratr. Us. Na ráz hojno na druhý ráz h. Pýcha na ulici a h. v truhlici. Na Slov. Nebude z hovna bič. L. Hodí se k sobě jako h. na lopatu. — Na místo tohoto slova říká se: ono, enono. Dostaneš enono. D. Na Mor.: Hrubé H a malé o (poněvadž se dle pravopisu německého substantiva velikým písmenem poč. psávala: Ho. ) Brt. — H. čertovo, assa foetida, Teufels- dreck. Jg.