Hrdý
Hrdý; hrd, a, o; komp. hrdější n. hrdší; adv. hrdě, hrději. — H. = pyšný, nadutý, stolz, aufgeblasen, hochmüthig. H. jako páv. Hrdým býti. V. Slova hrdá dávati; s hrdou myslí. V. Hrdé smýšlení o sobě. D. Sosny hrdé na horách. Ráj. Bohactví Člověka hrdým činí. Us. Hrdú braň na sobě nosívá (jinoch). Rkk. Před ctihodným snímej a hrdého si nevšímej. Pk. Hrdý se pyšnému rovná. Jg. Jeden hrdý, druhý tvrdý. Vz Stejnosť. Č. — nač: na svůj rod. Šm. — pro co, z čeho. Rk. Z daróv božích chce hrd býti. Št. N. 216. - komu: sobě. Aqu. — čím: něčí pokorú. Št. kn. šest. 168. Kak svými hrd jest ščepy. Výb. I. 172. — Stran přísloví vz: Čelo, Přeskočiti, Pyšný. — H. = upej- pavý, zvl. o ženštinách, spröd. Pěkní rádi bývají hrdí. Klat.