Hříti
Hříti, strb. gréjati, calefacere. Vz Listy filol. 1884. 107., Mkl. Etym. 78., Bž. 202., 19. O časování na Laš. vz Brt. D. 130. — kde. Ještěrka v poledním se hřála vedru. Vrch. Chudí na slunci se hřejiechu. ML. 75. a. Chtě se h. u ohně. Lobk. 118. a.— jak. Slunce dnes úpekem hřeje. Us. Až do duše to hřeje. Kká. K sl. j. 27. — se kam. Jeden se řeřavý uhel do druhého hřeje. Km. III. 331. — odkud. Slunce tě s něho (s nebe) hřeje. Kká. K sl. j. 18. Hřití, n., das Wärmen. Us. Hříva. MV. Vz Mkl. aL. 272., Mkl. Etym. 79.