Čert
Čert, a, m., čertík, čertíček, čka, m., dříve: črt. Nom. pl. čerti, dříve i: čertí. Č.— Č. = černý duch, ďábel. Der Schwarze, Teufel. Utekla čertu z bělidla (= je černá). Us. C. pokouší člověka. D. Zaklinač čerta. D. To je s čertem (to jsou čáry). D. Toť muselo s čertem býti. D. Je toho čerta kus = mnoho. V Táborsku. Sř. Starého čerta ti dám (= nic). Yz Odbytí. Č. Boji se co č. kříže. Vz Strach. Č. Ten tam, coby ho č. vzal. Vz Zmizení. Č. Raději bych na čerty než na něj hleděl. Vz Nenávisť. Mrzí mne co čert. Čertu do kuchyně přijíti ( = mstíti se). Vz Msta. C. S každým by i s čertem trefil. Vz Vtipný. Č., Lb. Čertem drbaný, čertem je posedlý. Č. Čert se do něho obul. Č. Na čerta by dotřel. Č. Peklem, čertem smrdí. Č. To mi byl č. dlužen, č. Toho si č. poznamenal. Č. Jednoho čerta vyhnati a deset jiných vehnati. Č. Byl tu, kde (když) všem čertům ocasy svazovali. Vz Chytrý (Svárlivý. Lb.) Č. Čert vždy musí svou (králku) provésti. Č., Lb. Čert starý a proto dobrý není. Č. S babou i čert soud prohrál. Vz Baba. Č. Čert řekl uhlíři: My oba černi jsme. Č. Vz Podobný. Č. za vlásek lapne a pazourem drží. Pk. Č. nespí, podaj mu vlas, uchytí ťa celého; Č. sa tě bojí, já sa ťa nebojím; Postav sa čertu do očí, hned ufúkne; Č-a mu na krk zavěsil; Č. matku zabil a vyhováral sa, že hustá hmla bola; To neurobíš, čo by si bol čertom; S čertom buď za dobré a pána Boha neroz- hnevaj; A čo sa bude č. po čerte nosiť; Č-a neobrátíš, čo ten svet prevrátíš; Ako robil, tak sa mal, č-u slúžil, čert ho vzal; Č. vymyslí, diabol poštuchne; Sadol jej č. na nos (zpyšněla; pohněvala se). Mt S. Holič lazebníka, čert ďábla drbe (chválí); Sloužil čertu, čert ho vzal; Čert vždycky na větší hro- madu klade (klidí, dělá, se . .). Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění (odslouží). Vz Nevděčný. Co od čerta přišlo, zas k čertu odešlo. Č. Po čertu droby sežral. Čerta by sežral, kdyby se mu dal. Vz Žrout. Č. Trefil čert na ďábla. Vz Stejnosť. Č. Vzal č. koně, vezmi i uzdu. Vzal to čert za starý dluh. Vz Prodělání; Až č. umře a peklo shoří; Vz Nikdy. Č. Čert se tu hraje. Už je č. odvázán, odtržen. Tu č. spí, popadneš jej za ocas. Vz Nebezpečenství. Č. Čert nikdy nespí. Vylže se i čertům z pekla. Čerta by vzal, kdyby se mu netřepal (dal). Vz Nesyta, Lb. Vyhýbá se práci co čert kříži. Je na halíř jako č. na hříšnou duši. Č. Obať jsou (stejná) č. jako ďábel. Červinka. Co jednou čertu v hrdlo přijde, toho nikdo nevykoupí (o lakomci); Holič lazebníka drbe, č. ďábla šklube; Má všeho dost jako č. plev. Vz Blahobyt; Čert by mne trestal, kdybych to udělal. Vz Kletba; Proč č. bábu zbil? že se neuměla vymluviti. Vz Výmluva. Č. Ne darmo č. svou matku bil, že se neuměla vymluvit. Vz Výmluvný. Lb. Tu máš čerte kropáč! Přijde č. pro cizí, pobere i vlastni. Vz Společnosť. Lb., Jg. Baba je horší nežli č., věř tomu, že není žádný žert. Lom. Č. nikdy nespí. Lb. Nemaluj čerta na stěně (stěnu), přijde on sám. Nemaluj čerta na stěně, sám on se namaluje. (Vz Ne- bezpečenství. Nešaškuj). Lb. Když pere, čert ji bere; když koláče peče, div se nevzteče (o zlé ženě). Jg. Jest heslo starých lidí: Črt črtu oka nevykline. Tkad. Pán Bůh stvořil dva volky a č. spolky, hleď každý své tobolky. Bohu slouží tak, aby čerta nerozhněval. Tebe dám štědrého večera čertu. Jg. Dobrý čertu v dar dáti nového léta (štědrého večera. Vz Ničema). Lb. Co je s šeptem, to je s čertem. Tak vyletěl jako č. z pekla. Vz Hněvivý. Lb. Čerti vám jsou byli ho dlužni. Č. nám ho byl dlužen. Vz Ničema. Lb. Co Bůh dá, toho čert nevezme. Č. ho na vrbě strojil (dělal); č. na něm hrách mlátil (o škaredém, důlkovatém). Č. na ďáblu jede. Vz Podobný. Lb. Č. neví, kde ženská má brousek. Vz Brousek. Není toho kostelíčku, aby č. při něm neměl svou kapličku. Pán Bůh napřed a já za nim a ty čerte zadu tlač. Jg. Komu č. přeje, toho i pán Bůh neopusti a koho pán Bůh opustí, i čert ho bodá (Vz Neštěstí); Č. s ním šije n. Ani č., ani pivo (Vz Nepo- seda); Co č. chce vzít, ani anděl neuchrání; Koho má č. vzíti, netřeba ho klíti (Vz Zločin); Vzal ho č. a nic za něj nedal (Vz Ničema); Ani č. s ním nekvasí (Vz Odhodlaný); Je č. a dvě neděle (Vz Zlostný); Č. jako ďábel, jsou oba černi nebo: Č. na svého trhl n.: Trefil č. na ďábla, pištec na bubeníka n.: Č. ďábla přinesl chocholatého (Vz Podobný); Nech č-a starat, má tvrdou hlavu. Vz Lho- stejný. Lb. Vz Přijíti od koho. - Lidé často jmenují čerta divíce se, nevražíce, klejíce se atd. Čert mi to napískal (spískal, navalil, nahodil, na harc dal). Č. S čertem jsi se po- tázal! To je č., a ne kukačka. Čert ti děkuj. Kéž tě č. z rosola snědl! Vz Výkřik. Č. To by byl čert! Kde tě čert má (nosí?) Us. To nestojí za čerta(= za nic). D. Čerta (kozla)! U čerta, co to má býti? U všech čertů, nech těch žertů. Kého čerta! Kého čerta máte? Kýhos čerta zakousl? Čerti vzali! Čert ho vzal. Jdi k čertu (do pekla)! Na Moravě říkají také: Jdi v čerty. Brt. Vezmi ho č.! Ten chlapec tam čerty kuti. Č. dbá o to! Hněvá se jak č. To by v něm byl č., aby to udělal. Smrdí jako č. Chlap jako č. (čertův chlap). Jg. Jako na čerta nevražiti. V. Po čertu! Č. ví. To čerti vědí. Ať mne č. vezme, není-li to pravda. Co pak tě čerti berou? Rk. Čerta starého (když někdo lže. V z Lhář). Lb. Dám ti (Zmaluji tě), že tě č. nepozná. Vz Vyhrůžka. Lb. Kýho čerta jste dělali? Sved. 1569. Ký čert co puosobíte? Sved. 1569. To je č. z pekla. Poh. 697. — Lid říká také: rarášek, ten starý kat, drak, ďas, červ (na Mor. čés), čmert (čmerta starého), prašivec, černý atd. Jg. — Vz Ďábel. — Č., o zlém člověku. Ty čerte! Totě čert! To je paní čert. D.