Onuce
Onuce, e, f., v obec. mluvě: vonuce, na Slov. onucka, onuc, i, f. = cár, capart, kus plátna ku př. k obvíjeni nohou do bot, der Lumpen, Fusslappen, Fetzen, Fusshader, Waschlappen, Hader. Jg. Vonuce. V. Onuc do střevíc. Na Mor. Vezmi onuci a utírej jí nos. Med. — O., věc špatná, schlechte Sache, der Wisch. Jest jim onucí. Puch. Jen ho za onuci mají. Jest onuce lidská. Našla hadr (našel hadr) onuci (když se lehcí lidé tova- ryší). Ros. Hadra vždy onuci najde. Kom. Hadr vonuci tresce, žádný se polepšit ne- chce. Jg. Hadr vonuci haní. D. — O., ne- čistá žena. Us. (Prach.). — ()., bylina, ver- bascum, divizna. Na Ostrav. Tč.